Další z mnoha článků, který říká, že jsme Bartošové měli pomoci, když vysílala signály, že nás žádá o pomoc.

Vyšinutému člověku lze pomoci pouze tehdy, když spolupracuje. Alkoholikovi, který opakovaně porušuje zásady léčby, pomoci nelze. Když se má vyšinutý člověk vrátit zpět do života, 90% práce na tom návratu musí udělat sám. Jeho blízcí nebo lidstvo jako celek mu mohou pouze vytvořit podmínky, aby to zvládnout mohl. Tím míním skromné materiální zabezpečení, protože nemusí jezdit na Riviéru, ale musí mít třikrát denně něco k jídlu, dále tím míním přátelskou atmosféru, aby se cítil dobře, spolehlivost, že nerozkecím to, co on mi svěří, apod.

Ale cestu sebereflexe, odvykání alkoholu nebo drogám, důsledné pokračování v abstinenci po skončení léčby, to vše ten člověk musí udělat sám. A tato jeho práce je desetkrát těžší než má práce, jestliže tomu člověku mám pomoci. A není to nic romantického, jak si červená knihovna představuje, nýbrž šedá každodenní rutina a tvrdá dřina.

A když paní Baratošová nebyla tohohle schopna, tak jí nikdo pomoci nemohl.

Již jsem to napsal v jiné diskusi: Já bych jí pomohl, kdyby existoval stroj času a přenesl nás do starověku, kde bych si ji na trhu mohl koupit jako bezprávnou otrokyni. V tom případě bych ji totiž mohl někam zavřít a znemožnit jí přístup k alkoholu a ostatním návykovým látkám. Mohl bych jí pomoci pouze v případě, že bych se nemusel ohlížet na zákony o omezování osobní svobody, což bych u skutečné otrokyně nemusel. 

Prostě abych jí mohl pomoci, musela by buď spolupracovat, nebo bych musel mít práva antického otrokáře. Ale protože ani jedna z těchto variant neplatila, nemohl jí pomoci nikdo.

V mnohém lze s Vámi souhlasit.Tak ovšem nelze lidi stmelil. Pokud jste věřící, tak bych raději přivítal, abyste ateistům pomohl při výchově v pohledu na morální výchovu bytí politického směru, neboť si myslím, že ta je v dnešním světě zcela zásadní. Upíráním se pouze vzhůru je v dnešním moderním světě spíše rezignací na světské hodnoty a výchovu argumentačních faktů rezignací na svobodný a zodpovědný život společnosti.

Cituji z článku:

A v případě umírání a smrti je blízkost rodiny a někoho, kdo drží člověka za ruce do posledního výdechu,velmi duležitá.

----------------------

A reaguji:

Jak u koho. Jsou lidé (a já k nim patřím), kteří když je jim nejhůře, nejraději někam zalezou do ústraní a tam se s tím vyrovnají po svém a mezi lidi se vrátí teprve tehdy, kdy to nejstrašnější je za nimi. Až jednou já budu umírat, chtěl bych, aby u toho byl pouze zdravotnický personál, který mi v rámci medicínských a právních možností pomůže, ale nebude do toho nijak citově zaangažován.