Jak jsem se stal ze sluníčkáře realistou

Musím se přiznat, že jsem byl hodně naivní. Vycházel jsem ze své dlouholeté zkušenosti s životem v cizině a také z toho, že desetitisíce muslimů z války rozvrácené Jugoslávie našly nový život v záp. Evropě a integrovaly se.

Ovšem je obrovský rozdíl mezi původními evropskými muslimy, kteří znají naši kulturu a jsou s ní sžití a muslimy z jiných civilizačních okruhů jako např. z Pákistánu, Afghánistánu apod.

Moje naivita spočívala v tom, že já sám jsem žil před lety v muslimské Bosně a Herzegovině v mezinárodní komunitě, s křestany i muslimy. A rád jsem se přizpůsobil jejich zvykům, respektoval jejich tradice a tím si získal i jejich respekt. Vytvořil jsem si tam krásná přátelství a odnesl krásné vzpomínky.

Stejně i dnes, když pracuji v západní Evropě, jsem mezi místními přijat,  integrován a jsem pro ně přínosem. Svoji vlastní zkušenost jsem přenesl i na migranty, kteří utíkají ze svých rodných zemí před válkou a bídou.

Zděsilo mě, když v době teroristických utoků v Bruselu muslimové v ghetech radostí tančili a ukrývali hledané teroristy. Na policii házeli při jejich zatýkání kameny a vyhrožovali jim. Vzpoměl jsem si živě na 11. září, kdy jsme viděli v televizi svět v šoku a také oslavující Palestince v ulicích měst.

Co mě však totálně dostalo, byla kauza tzv. "křestanských uprchlíků" u nás a předtím podobný příběh z Polska. Lidé, kteří se prohlašují za křestany a hledají nový domov a bezpečí, prchající před pronásledováním a smrtí, si stěžují na bydlení, které mají zadarmo, na špatné jídlo a na nepřijetí ostatními a zcela vedomě lžou, že chtějí najít u nás nový domov a při první příležitosti prchají do Německa, jakoby u nás zuřila hrozná válka! A pokud to nevyjde, tak si nechají zaplatit cestu zpět do Iráku.

Kde je primární vděčnost hostitelské zemi a co jsou to vlastně ty jejich křestanské hodnoty, za které se schovávají? A je jim zcela jedno, že jejich přístupem naše země odmítla jejich další krajany, kteří byli třeba v opravdové nouzi a pomoc potřebovali. Prodali svoje majetky, odhlásili děti ze škol a ted nemají nic. Je to tak bezohledné a bezcitné chování a ti lidé se nazývají křestany. A já se občas ani nedivím, že slovo "křestan" se stává nadávkou. Děláme si to sami. Trpícím a potřebným je třeba pomáhat, na těchto hodnotách stojí i padá naše civilizace. Ale také nebýt hlupákem a nenechávat se vodit různými vyčůránky za nos.

Vždycky, když přijdu do cizí země, získám si respekt ostatních tvrdou prací a znalostí jazyka a přiměřenou pokorou. A právě tyto vlastnosti u velké většiny uprchlíků postrádám.

A tak se stávám realistou, který nikoho nesoudí, ale je už opatrný.